Zákon,

daný dne 21. března 1890, č. 57 ř.z.,

jímž upravují se zevnitřní právní poměry israelitské společnosti náboženské.

S přisvědčením obojí sněmovny říšské rady vydávám následující ustanovení pro úpravu zevnitřních právních poměrů israelitské společnosti náboženské:

§ 1

Základem pro úpravu zevnitřních právních poměrů israelitské společnosti náboženské má býti obec náboženská.

Úkolem náboženské obce jest, aby v mezích státními zákony vyměřených pečovala o náboženské potřeby svých členů a vydržovala i podporovala ústavy tímto účelem vyžadované.

§ 2

Každá náboženská obec zahrnuje v sobě místně ohraničený obvod; v tomto obvodě může býti toliko jedna obec náboženská.

Každý israelita náleží k té náboženské obci, v jejímž obvodě má své řádné bydliště.

§ 3

Obvody náboženských obcí ustanoveny buďte nejdéle ve třech letech po vyhlášení tohoto zákona tímto způsobem:

1. Základem tohoto ustanovení jsou obvody náboženských obcí již zřízených v čase, kdy tento zákon jest vyhlášen, jakož oněch státem dopuštěných svazků, které skutečně rovnají se svým účelem náboženské obci.

2. Zastupitelstva řečených korporací mají oznámiti státnímu úřadu ve lhůtě, nařizovacím způsobem ustanovené, hranice svého obvodu a zároveň podati návrhy o příštím utváření obvodu příslušné obce.

3. V téže lhůtě v oněch osadách, které by až dosud nenáležely k nižádné z náboženských korporací pod čís. 1 dotčených, ve kterých však značnější počet israelitů jest usedlý, buďte tito israelité vyzváni veřejnou vyhláškou, by prohlásili se, zda ustaví se v samostatnou náboženskou obec, nebo zda chtějí přiděleni býti k některé obci již zřízené.

4. Když stanoven bude obvod náboženských obcí, budiž co možná prohlédáno k dosavadním poměrům a zachována zásada, že jednak náboženské obce mají býti zřízeny toliko tenkráte, když jest tu dostatečných prostředků, aby zabezpečeno bylo trvání potřebných bohoslužebných ústavů a zařízení, vydržování náboženských zřízenců a udílení pravidelného vyučování v náboženství, a že jednak pokud jsou zde tyto podmínky, obvody náboženských obcí nemají býti příliš rozsáhlé.

Obvody jednotlivých náboženských obcí ustanoveny budou cestou nařizovací.

§ 4

Ustanovení a ohraničení obvodů náboženských obcí vyhlášeno bude v příslušném zemském zákonníku a udán bude spolu čas, kterého moci nabude. Od toho času nové náboženské obce pokládány budou za ustavené. Až do té doby trvati budou dosavadní náboženské svazky (§ 3, č. 1)

§ 5

Zruší-li se na základě předchozích ustanovení některá posavadní náboženská obec nebo náboženský svazek (§ 3, č. 1), nebo změní-li se obvod její, budiž správním způsobem rozhodnuto o jejich jmění (aktivech i passivech).

Toto jmění přejíti má z pravidla na onu nově zřízenou obec, v jejímžto obvodě bylo sídlo obce dřívější. Jestliže však obvod dosavadní korporace rozdělí se na dva nebo více obvodů, rozděleno býti může jmění prohlédajíc ku příslušným poměrům. Při tomto šetřeno buď zásady, aby zřízené bohoslužebné ústavy odcizeny nebyly svému věnování.

Avšak opatřeními těmito nemá nijak státi se újma nadačním nebo na zvláštních právních titulech spočívajícím ustanovením.

§ 6

Co se týče všech oněch obvodů, které by pojaty nebyly do rozdělení náboženských obcí dle § 3., budiž ustanoveno a prohlášeno nařizovacím způsobem (§ 4), ku kterým náboženským obcím přiděleni budou israelité tam bydlící.

Přidělení toto vykonáno buď dle zemí, okresů, obcí nebo osad a přihledáno buď při něm co možná ke vzdálenostem, k dopravním a všem jinak důležitým okolnostem.

Přidělenci pokládají se za rovny obecním příslušníkům, ač nejsou-li jejich práva a povinnosti obmezeny následkem zvláštních okolností, kterážto obmezení ve stanovách mají býti uvedena.

§ 7

Každá změna v ohraničení obecních obvodů dle předchozích ustanovení provedeném, jakož i zřízení nové náboženské obce podrobeny jsou státnímu schválení.

Návrhy k tomu směřující buďte projednány, učiní-li je zastupitelstvo některé náboženské obce neb alespoň třicet rodinných hlav israelitského vyznání.

Zřízení nové náboženské obce dovoleno býti může toliko pod podmínkami v § 3, č. 4 uvedenými.

§ 8

Nestačí-li více hmotné prostředky některé náboženské obce k tomu, aby plnila zákonné podmínky svého trvání, může jí odňato býti státní uznání. Obvod její po vyslechnutí účastných zastupitelstev přidělen buď jedné nebo několika sousedním náboženským obcím; při tom rozhodnuto buď o jmění dle § 5.

§ 9

Pro správu záležitostí každé obce zřízeno buď zastupitelstvo, které zastupuje ji navenek.

Ostatně organisace obce (náboženská rada, výbor, apod.) upravena bude stanovami.

Členové představenstva, náboženské rady, výboru apod. povoláni budou volbou. Příčiny, které vylučují z volby představenstva do obce místní, mají platnost i při volbách v náboženské obci.

Do představenstva povoláni býti smějí toliko příslušníci náboženské obce, kteří jsou rakouskými státními občany a požívají úplně občanských práv.

Členové představenstva oznámeni buďte státnímu úřadu.

§ 10

Za náboženské zřízence ustanoveni býti mohou toliko rakouští státní občané, jichž mravní a státně občanské chování jest bezvadné.

§ 11

Pro každou náboženskou obec ustanoven buď nejméně jeden rabín; rabín musí míti své bydliště v obecním obvodě.

Výjimečně za schválení ministra věcí duchovních zřízen býti může společný rabín pro dvě nebo pro několik obcí, při čemž ustanoveno buď jeho bydliště.

Pro rabinát vyžaduje se průkaz všeobecného vzdělání vedle vlastností v § 10 uvedených.

Míra jeho ustanovena bude způsobem nařizovacím, prohlédajíc k okolnostem v jednotlivých zemích. Ministr věcí duchovních má také právo po deset let od vyhlášení tohoto zákona prominouti tento průkaz v případnostech zřetele hodných.

Zvláštnímu upravení ponechána jsou ustanovení o theologickém vzdělání rabinátních kandidátů a o průkazu tohoto vzdělání.

§ 12

Představenstvo jest povinno, ohlásiti státnímu úřadu osobu pro úřad rabína vyhlédnutou.

Státní úřad má právo, uveda důvody, ve 30 dnech po obdržení ohlášení učiniti námitky proti tomu ustanovení (§ 11).

Jestliže by na vzdor námitkám, nebo před vypršením dotčené lhůty bez přivolení státního úřadu stalo se ustanovení, tedy bude neplatným a vinníci buďte potrestáni (§ 30).

§ 13

Uprázdní-li se rabinát, budiž to oznámeno ihned státnímu úřadu a zároveň osoba pojmenována, které svěřeno býti má obstarávání rabinátních úkonů po dobu prázdně.

Má-li státní úřad proti vyhlédnuté osobě pochybnost dle § 10, zapověděti má zastupování.

Rabinát musí opětně obsazen býti nejdéle v šesti měsících po dni, co se uprázdnil.

§ 14

Předcházející ustanovení o zastupování platnost mají i tenkráte, když zřízen býti má zástupce za rabína, jehož něco zašlo ve výkonu jeho úřadu.

Trvá-li překážka déle šesti měsíců, zástupce prokaž všeobecné vzdělání pro rabinát dle § 11 žádané.

§ 15

Že rabín nebo jeho zástupce byl ustanoven, představenstvo má vyhlásiti pokaždé v náboženské obci.

§ 16

Služební poměr obecních zřízenců upraven buď ve stanovách, při čemž toho buď šetřeno, aby rabínové ustanovováni byli na delší čas a chráněni proti nedůvodnému propuštění.

§ 17

Výkony, podle ustanovení obecného zákonníka občanského svěřené rabínům nebo náboženským učitelům v příčině ohlašování manželství, v příčině sňatků, rozvodu od stolu a lože a rozloučení (§§ 126-133), mohou předsevzaty býti toliko rabínem podle § 12 tohoto zákona ustanoveným nebo za uprázdnění rabinátu aneb za zaneprázdnění rabína zástupcem jeho (§§ 13 a 14).

Je-li ustanoveno v téže obci náboženské několik rabínů, může každý z nich platně předsevzíti řečené výkony. Obmezení v této příčině náboženskou obcí učiněná jsou bezúčinná pro státní obor.

Až do času, kdy vymezení obvodů obcí náboženských nabude právní moci (§ 4), oprávnění k výkonu funkcí v odstavci 1. tohoto paragrafu dotčených posuzováno buď dle ustanovení dosud platných.

§ 18

Úřední moci, příslušející náboženským zřízencům a jiným orgánům náboženské obce, užíváno býti smí toliko proti příslušníkům israelitské náboženské společnosti, nikdy pak k tomu účelu, aby zamezeno bylo poslouchání zákonů a úředních nařízení nebo volné vykonávání práv občanů státních.

Ze vniterného donucování nesmí vůbec užíváno býti při výkonu úřední moci.

§ 19

Dávky pro israelitské náboženské účely, zejména platy a poplatky, ukládány býti mohou jen způsobem ve stanovách určeným a ne nad nejvyšší výměru tam stanovenou.

Státní úřad schvaluje příslušná ustanovení stanov (§ 28, č. 7), prohlédati má k veřejným zájmům a zvláště ku požadavkům státní správy finanční.

Ostatně státní úřad jakmile shledá, že by další trvání dávek bylo na újmu státnímu zájmu, jest oprávněn, odvolati schválení příslušných statutárních předpisů, a obec náboženská v této případnosti budiž vyzvána, aby navrhla změnu svých stanov.

Opatření posléz dotčené nabude moci koncem správního roku, nebude-li ustanovena pozdější lhůta.

§ 20

Pokud by prokázáno bylo v jednotlivých případnostech, že k uhrazení nezbytného mimořádného nákladu nestačí dávky v § 19 dotčené a jiné prostředky po ruce jsoucí, státní správa může povoliti po dobu mimořádné potřeby výměru dávek, převyšující statutární výši maximální.

§ 21

Nezákonný nebo stanovám se příčící postup při rozepisování nebo při vybírání náboženských dávek trestán buď státními úřady (§ 30); v trestním nálezu buď požadována také náhrada, jež vinníka stihnouti má.

§ 22

Pro vymáhání dávek stanovami uložených propůjčuje se politická exekuce.

§ 23

Změní-li kdo své řádné bydliště a tím spolu i svou příslušnost obecní, počíná se jeho příspěvková povinnost naproti náboženské obci nového bydliště nejblíže příštím správním rokem, kdežto příspěvky za běžný správní rok odvésti má náboženské obci svého dřívějšího bydliště.

Příspěvková povinnost proti obci posléz dotčené trvá však dále, jestliže ten, jehož se to týče, nejméně jeden měsíc před uplynutím správního roku opominul ohlásiti změnu bydliště představenstvu této obce.

§ 24

Ústavy určené pro israelitické náboženské účely, avšak nevydržované obcí náboženskou, jakož i nadace ryze náboženské povahy jsou podrobeny dozoru náboženské obce, bez újmy státního vlivu v zákonech založeného.

Obec náboženská koná tento dozor orgány ve stanovách k tomu povolanými.

§ 25

Volnému osvědčování náboženského přesvědčení, zejména také v rituálním vztahu, nesmí býti činěna překážka.

Každá obec jest povinna dle § 1 vydržovati modlitebnu nebo podle velikosti obce i více modliteben. Při zřizování a vydržování jich buď co možná zřetel brán k rozličným formám ritu v obci obvyklým.

Zřizování a trvání soukromých modliteben, jakož svolávání schůzek k bohoslužebným a ritualním cvičením jest závislé na svolení obce náboženské, jejímuž dozoru schůzky tyto také jsou podrobeny.

Stanovy obsahovati mají podrobná ustanovení o tom, pod kterými podmínkami přivoleno býti má ke zřízení soukromých modliteben, jakož i ke svolávání schůzek pro bohoslužebná a ritualná cvičení, v kterých případnostech a v kterém rozsahu náboženská obec poskytne soukromým modlitebnám podpory a jakým způsobem dozorčí právo obci příslušející má býti vykonáváno.

Ustanovení tato netýkají se domácích náboženských cvičení.

§ 26

Dozorčí právo, náboženské obci dle §§ 24 a 25 příslušející, vztahuje se také ke spolkům, které věnují svou činnost účelům tam jmenovaným.

§ 27

Státní úřad má právo zapověděti shromáždění k náboženským účelům z ohledů veřejných.

§ 28

V mezích tímto zákonem vytčených upraveno buď stanovami zřízení a působnost náboženské obce.

Stanovy obsahujte každou měrou tyto věci:

1. Určení místních hranic obecního obvodu a sídlo obecního představenstva;

2. z koho se skládá, jakým způsobem se zřizuje představenstvo a jak dlouho trvá jeho úřadování, jakož i ostatní organisaci náboženské obce (§ 9), pak vymezení působnosti příslušných orgánů, zvláště co se týče práva osvědčovati právní jednání za náboženskou obec;

3. jakým způsobem ustanovuje se rabín, vymezení jeho práv a povinností a jestliže by ustanoveno bylo několik rabínů v náboženské obci, vymezení okresů jich působnosti; rovněž i způsob, kterak ustanovují se ostatní zřízenci, jich práva a povinnosti (§ 16);

4. práva a povinnosti obecních příslušníků a přidělenců (§ 6), zejména ustanovení o volebních právech;

5. kterak obstarává, řídí a bezprostředně dohlédá se k vyučování náboženství;

6. ustanovení o soukromých modlitebnách a o společných pobožnostech (§§ 25, 26);

7. kterak opatřují se peníze potřebné k hospodářským potřebám náboženské obce, při čemž přesně uvedeny buďte uložené dávky a ustanovena buď maximální jejich výše (§ 19), jakož i způsob rozvrhu;

8. předpisy, jak vyřizují se spory z obecního svazku vzniklé;

9. řízení při změně stanov.

§ 29

Ku platnosti stanov, jakož i ku každé jich změně třeba je státního schválení.

Pro obce, které podle § 3 tohoto zákona nově budou zřízeny nebo jichž obvod se změní, vydána buďte nařizovacím způsobem prozatímná nařízení o tom, kterak zříditi jest náboženské představenstvo a jak obstarávány býti mají obecní záležitosti, vztažmo učiněna buďte dočasná opatření změnou obvodu podmíněná; spolu buď ustanovena lhůta, ve které představenstvo předložiti má návrh stanov státnímu úřadu ke schválení.

Rovněž ostatní náboženské obce ve lhůtě nařizovacím způsobem ustanovené sepsati mají své stanovy, nebo své dosavadní stanovy upraviti dle předpisů tohoto zákona a vyžádati si státního schválení.

Budoucně zároveň s návrhem na zřízení náboženské obce (§ 7) předkládán buď také návrh stanov.

§ 30

Státní úřad má bdíti, aby orgánové náboženských obcí nepřekračovali oboru své působnosti a plnili zákonné předpisy, jakož i nařízení státních úřadů na zákonném podkladě vydaná.

Úřadové k tomu konci mohou zrušiti zákonům nebo stanovám příčící se usnesení neb opatření orgánů obcí náboženských, rozpustiti příslušné zastupitelské sbory, dále ukládati peněžité pokuty majetkovým poměrům přiměřené, jako užívati jinak zákonně dovolených prostředků donucovacích.

§ 31

Státní úřad má dále právo, sesaditi členy obecního představenstva, jakož i náboženské zřízence, jichž úřadování ohrožuje veřejný pořádek.

Sesazení s úřadu budiž každou měrou nařízeno, jestliže některý z dotčených funkcionářů pozbude rakouského státního občanství, uznán bude vinným zločinných nebo takových trestných činů, které vznikají ze ziskuchtivosti, urážejí mravnost, nebo vzbuzují veřejné pohoršení.

Sesazení z úřadu podle předchozích ustanovení nařízené má v zápětí zánik služební smlouvy ustanovovací; příslušný funkcionář, bez újmy zákonných následků s trestním odsouzením spojených, jest neschopen po tři léta zastávati některý úřad v náboženské obci.

§ 32

Úřad naříditi má ihned nové volby, následkem opatření v § 30 a 31 dotčených potřebné, a pokud jde o nové zřízení představenstva, učiniti vhodná opatření, aby zatím obstarávány byly obyčejné správní výkony.

§ 33

Nařizovacím způsobem bude ustanoveno, kteří úřadové vykonávati budou práva příslušející dle tohoto zákona státní správě.

§ 34

Zákon tento netýče se užívání a správy společných fondů a ústavů zřízených pro israelity v jednotlivých zemích.

§ 35

Zákon tento nabývá moci dnem vyhlašovacím. Téhož dne pozbývají moci všechny zákony a nařízení s jeho předpisy se nesrovnávající.

Předpisy o vedení rodných, manželských a úmrtních rejstříků nejsou dotčeny tímto zákonem.

§ 36

Mému ministrovi věcí duchovních a vyučování a Mým ministrům věcí vnitrných a práv jest uloženo, aby tento zákon uvedli ve skutek.

Pozn:

1. míra všeobecného vzdělání podle § 11 byla stanovena Nařízeními ministra kultu a vyuč., a to pro Čechy 8/1892 z.z., pro Moravu 47/1891 z.z., pro Slezsko č. 6/1893 z.z. Nařízeno bylo, že kandidáti pro úřad rabína mají vzhledem na své všeobecné vzdělání prokázati, že nejméně úplně vystudovali s dobrým prospěchem vyšší gymnasium.

2. úřady vykonávající státní správu (§ 33) byly určeny nařízením ministeria věcí duchovních a vyučování ze dne 18. března 1897 č. 96 ř.z. (viz § 1 nařízení).