OBSAH:
§ 1-6 O náboženském vyznání
§ 7 O výkonu bohoslužby a duchovní správy
§ 8-9 O příspěvcích a plněních
§ 10 O pohřbívání
§ 11-14 O nedělích a svátcích
§ 15-16 Společná ustanovení
§ 17-20 Závěrečná ustanovení
!! Zákon byl zrušen zákonem č. 218/1949 Sb.
96/1925 Sb.
ZÁKON
ze dne 23. dubna 1925
o vzájemných poměrech náboženských vyznání
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na
tomto zákoně:
O náboženském vyznání
§ 1
(1) Děti v manželství zrozené nebo jim na roveň postavené,
jsou-li oba rodiče téhož vyznání, následují ve vyznání své
rodiče. Není-li tomu tak, následují děti mužského pohlaví otce,
děti ženského pohlaví matku. Manželé mohou však smlouvou
stanoviti, že tomu má býti opačně, nebo určiti, kterému vyznání
děti mají příslušeti. Vyznání dětí nemanželských řídí se podle
matky. Jsou-li rodiče neznámí, rozhodne o náboženském vyznání
dítěte, kdo má právo dítě vychovávati.
(2) Předchozí ustanovení neplatí, určí-li osoby k tomu
oprávněné dítěti do 14 dnů po jeho narození jiné náboženské
vyznání. Oprávněni k tomu jsou: u dětí manželských oba rodiče
souhlasně, u dětí nemanželských matka, u dětí osiřelých ten z
rodičů, který žije, zemřeli-li oba, zákonný zástupce dítěte.
Určení toto stane se přihláškou k zápisu do matriky narozených.
(3) Reversy o vyznání dětí dané komukoliv jsou bezúčinné.
§ 2
Kdo má podle předchozího ustanovení právo určiti vyznání
dítěte, jest oprávněn vyznání toto způsobem v §u 6 upraveným potud
měniti, dokud dítě samo nenabylo práva o svém vyznání rozhodovati
(§ 4).
§ 3
(1) Rodiče a poručníci, jakož i orgány církví a náboženských
společností jsou zodpovědni za přesné dodržování předchozích
předpisů.
(2) Pro porušení jich přísluší nejbližším příbuzným, jakož
i představeným církví a náboženských společností právo, dovolávati
se pomoci úřadů, které mají věc vyšetřiti a učiniti opatření podle
zákona.
§ 4
Po dokonaném 16. roce svého věku jest oprávněn každý svobodně
a samostatně rozhodovati o svém náboženském vyznání.
§ 5
(1) Změnou náboženského vyznání zanikají veškerá společnostní
práva opuštěné církve nebo náboženské společnosti vůči
vystoupivšímu stejně jako nároky jeho vůči ní.
(2) Týž jest pouze povinen plniti opuštěné církvi nebo
náboženské společnosti náboženské závazky splatné do dne výstupu.
§ 6
(1) Aby vystoupení z církve bylo po zákonu účinné, je nutno,
aby vystupující nebo podle § § 1, 2 oprávněný ústně nebo písemně
oznámil je okresnímu politickému (slúžnovskému, městskému
notářskému) úřadu místa svého bydliště nebo, nemá-li v obvodu
platnosti tohoto zákona svého bydliště, jmenovanému úřadu své obce
domovské. Písemné oznámení o vystoupení několika osob smí býti
učiněno jen za členy téže rodiny.
(2) Právní účinky vystoupení z církve nastávají dnem tohoto
oznámení. Úřad v prvním odstavci uvedený vydá do jednoho měsíce
podateli písemné vyřízení a zároveň zpraví o tom představeného
nebo duchovního správce opuštěné církve.
(3) Vstup do nově zvolené církve oznámí vstupující
představenému nebo duchovnímu správci této církve.
O výkonu bohoslužby a duchovní správy
§ 7
(1) Orgány nebo příslušníci církve nebo náboženské
společnosti nesmějí vykonati náboženský úkon ani duchovní správy
vůči příslušníkům jiné církve nebo náboženské společnosti, o nějž
nebyli oprávněnými k tomu osobami požádáni.
(2) Výjimka přípustna jest jen v těch jednotlivých případech,
když příslušní duchovní správci nebo zřízenci jiné náboženské
společnosti požádali o provedení úkonu jim příslušejícího nebo
když statut a předpisy téže dovolují provedení úkonu.
(3) Mimo tyto případy jest dotyčný úkon právně bezúčinný, a
jest povinností úřadů, aby na žádost postižených osob soukromých
nebo náboženské společnosti poskytly přiměřenou pomoc.
O příspěvcích a plněních
§ 8
(1) Příslušníci církve nebo náboženské společnosti smějí býti
donucováni k peněžitým a naturálním příspěvkům nebo k poskytování
prací pro kultové a dobročinné účely ve prospěch jiné církve nebo
náboženské společnosti jen tehdy, jsou-li k tomu vázáni věcným
patronátem, nebo spočívá-li povinnost k těmto příspěvkům na
soukromoprávních důvodech listinami prokazatelných nebo je-li
knihovně zajištěna.
(2) Žádný duchovní nesmí od příslušníka druhé církve nebo
náboženské společnosti žádati taxy, poplatky štolové a pod., leč
za úkony skutečně vykonané k jich žádosti, a to jen v téže výměře,
jako je oprávněn žádati od příslušníků své církve nebo náboženské
společnosti.
§ 9
Veškeré, podle ustanovení §u 8 nezaložené nároky duchovních,
kostelníků, varhaníků a zpěváků, dále kultových a dobročinných
ústavů některé církve nebo náboženské společnosti na příspěvky a
plnění pro kultové a dobročinné účely se strany příslušníků jiné
církve nebo náboženské společnosti, jest pokládati za zaniklé.
O pohřbívání
§ 10
(1) Nikdo nesmí brániti slušnému pohřbení na hřbitově, ani je
zakazovati, ani rušiti. Slušným pohřbením rozumí se výkon
pohřebních obřadů a projevů, jakož i pohřbení v rodinném hrobě
nebo ve zvláštním oddělení pro souvěrce zemřelého zřízeném se
souhlasem politického úřadu (administrativní vrchnosti) I. stolice
nebo, není-li takového oddělení, v běžné řadě hrobů. Totéž platí o
náhrobcích, pomnících a jinakých zařízeních památce zemřelého
sloužících. Obřady, projevy, náhrobky a pomníky nesmějí obsahovati
urážky náboženské obce (společnosti), jíž hřbitov patří.
(2) Duchovní správci nebo jiní představitelé náboženské obce
(společnosti, spolku) smějí odepříti pohřbení mrtvoly zemřelého,
jenž nebyl jejím příslušníkem, na svém hřbitově jen, je-li v
obvodu místní obce, kde smrt nastala nebo mrtvola byla nalezena,
hřbitov obecní nebo hřbitov pro příslušníky církve nebo náboženské
společnosti, jíž zemřelý patřil. Pohřbení v rodinném hrobě nesmějí
však ani v těchto případech odepříti.
(3) Je-li v politické obci několik cizích náboženských
hřbitovů, ale žádný obecní, pohřbí se zemřelý na hřbitově podle
přání toho, kdo objednává pohřeb.
(4) Kdo jedná proti ustanovením odst. 1. až 3. tohoto
paragrafu, budiž potrestán politickým (policejním) úřadem první
stolice (administrativní policejní vrchností) pokutou do 1000 Kč,
za přitěžujících okolností však pokutou do 4000 Kč nebo vězením
(uzamčením) do 14 dnů. Nedobytná pokuta budiž proměněna v
přiměřené vězení (uzamčení) do 14 dnů.
O nedělích a svátcích
§ 11
(1) Nikdo nemůže býti nucen, aby upustil od práce ve dnech
svátečních a slavnostních cizí církve nebo náboženské společnosti.
(2) V neděli budiž však po čas bohoslužby zastavena všechna
veřejná práce, není-li naléhavě nutna.
(3) Dále budiž o svátcích kterékoliv církve nebo náboženské
společnosti za hlavních bohoslužeb zanecháno v blízkosti kostela
všeho, co by mohlo rušiti nebo překážeti náboženské slavnosti.
(4) Totéž platí při obvyklých slavnostních průvodech
náboženských na veřejných místech, kudy průvod se ubírá.
§ 12
Žádnou náboženskou obec nelze nutiti, aby se zdržela zvonění
ve dny, kdy nemá se zvoniti podle předpisů jiné církve nebo
náboženské společnosti.
§ 13
Ve školách, do kterých chodí příslušníci různých církví nebo
náboženských společností, rozděleno budiž pokud možno vyučování
tak, aby i náboženská menšina mohla své náboženské povinnosti
vykonávati.
§ 14
Příslušníci vojska a chovanci veřejných státních ústavů
(vychovatelen, ústavů pro slepé, nalezinců, léčeben, opatroven
atd.) mohou, pokud toho státní správa sama nezařídí, žádati od
svých náboženských společností, aby se jim dostalo náboženského
vyučování, pokud se týče náboženských úkonů od duchovních jejich
vyznání, nesmí to však býti na úkor vojenských předpisů a zařízení
nebo ustanovení domácích řádů ústavů.
Společná ustanovení
§ 15
(1) Náboženským vyznáním podle tohoto zákona rozumí se i stav
"bezvyznání".
(2) Co ustanoveno jest v tomto zákoně pro církve a náboženské
společnosti a jejich příslušníky, platí i pro osoby bez vyznání a
jejich spolky.
§ 16
Podání úřadům, protokoly, přílohy těchto podání a protokolů,
jakož i opravné prostředky řádné a mimořádné, jež se činí na
podkladě tohoto zákona, jsou prosty kolků, a státních poplatků a
dávek.
Závěrečná ustanovení
§ 17
Pokud ku provedení tohoto zákona bude nutno měniti nebo
doplniti posavadní předpisy matriční, vydá vláda nové předpisy
nařízením.
§ 18
(1) Ustanovení posavadních zákonův a nařízení, vydaná na
kterémkoli základě a v jakékoli formě, jež odporují těmto
předpisům, ani opačné zvyklosti, i když zde nebyly výslovně
zrušeny, nesmějí býti již uplatňovány.
(2) To platí zvláště také o náboženské výchově dětí
nalézajících se ve veřejné péči.
(3) Zvláště se zrušují:
-
zákon ze dne 25. května 1868, čís. 49 ř. z., jímž upravují
se interkonfesní poměry státních občanů,
- zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 277 Sb. z. a n., kterým se
mění některá ustanovení zák. č. 49/1868 ř. z.,
- § § 1 až 8, 13, 14, 15, 17, 18, 19, 21 a 22 zák. čl.
LIII/1868 o reciprocitě zákonem uznaných křesťanských náboženských
společností,
- zák. čl. XXXII/1894 o náboženství dětí,
- § § 5, 22 až 30, 32, 33 zák. čl. XLIII/1895 o svobodném
výkonu náboženství,
- § 87 zák. čl. XXXIII/1894 o státních matrikách,
- § 54 zák. čl. XL/1879.
(4) Dále škrtají se v odst. 1. bodu 3. §u 9 zák. čl.
XXXVI/1904 slova: "náboženstvo v smyslu §u 87 zák. čl.
XXXIII/1894".
(5) Odst. 1. §u 21 zák. čl. XLIII/1895 zní takto:
"Účinnost ustanovení §u 20 zák. čl. LIII/1868 vztahuje se též
na zákonem uznané náboženské společnosti."
§ 19
(1) Zákon tento platí pro celé území Československé
republiky, v Podkarpatské Rusi však jen, dokud zákon jejího sněmu
v mezích jeho působnosti jinak neustanoví.
(2) Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 20
Provésti tento zákon ukládá se všem členům vlády.
T. G. Masaryk v.r.
Stříbrný v.r.
Dr. Franke v.r. Novák v.r.
Malypetr v.r. Dr. Kállay v.r.
Dr. Beneš v.r. Udržal v.r.
Srba v.r. Dr. Hodža v.r.
Bečka v.r. Dr. Winter v.r.
Dr. Markovič v.r.
Šrámek v.r.,
též za ministra Dra Dolanského.
|