|
Listina základních práv a svobod v článcích 15 a 16 obsahuje právo každého svobodně projevovat náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadů. Uvedené závazky se staly pro naši republiku závaznými přijetím mezinárodních paktů o občanských a politických právech (čl. 18), o hospodářských, sociálních a kulturních právech (čl. 13). Ačkoliv Československo tyto pakty přijalo a jejich znění vyhlásilo ve Sbírce zákonů a stalo se i signatářem závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách 1975 se závazkem upravit vnitřní zákonodárství, aby bylo v souladu s těmito závazky (čl. VII a X závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě), své povinnosti nesplnilo. Smyslem předlohy je nejen uvedené svobody deklarovat, jak to bylo v dosavadní ústavě, ale také je garantovat a umožnit jejich zajištění. Právní úprava těchto vztahů přijatá v roce 1949 s pozdějšími změnami až do listopadu 1989 uvedená práva potlačovala. Řada těchto vztahů byla upravena předpisy nižší právní síly nebo pouhými administrativními akty, v nichž valná většina nebyla publikována. Kombinace právních norem a doplňujících tajných administrativních předpisů umožňovala širokou represi, v podstatě nejtvrdší v zemích tzv. socialistického tábora. Předloha respektuje kompetence obou republik, vychází z článku 37 odst. 3 ústavního zákona o československé federaci č. 143/1968 Sb., ve znění pozdějších ústavních zákonů, podle kterého zákonná úprava ve věcech církví a náboženských společností přísluší Federálnímu shromáždění, pokud to vyžaduje jednota právního řádu. V předloze jde o zajištění jedněch z nejdůležitějších občanských práv a svobod, jejichž úprava má být shodná pro občany celé federace. Církve a náboženské společnosti jsou svou podstatou nadnárodní a většina z nich působí na území celé federace. Je proto vhodné, aby zásadní úprava vztahu státu a církví a náboženských společností byla jednotná. Tato úprava odpovídá i úpravám demokratických zemí Evropy. Dalším důvodem pro federální úpravu je i skutečnost, že se tímto zákonem zabezpečuje splnění závazků přijatých v mezinárodních paktech.
Část první Obecná ustanovení
Návrh zákona respektuje svobodu náboženské víry a zakotvuje právo jednotlivců uplatňovat svobodně své přesvědčení a je šířit i měnit. Vyjadřuje tím přijaté mezinárodní závazky a navazuje na demokratické tradice obsažené v právním řádu Československé republiky po jejím vzniku, v souladu s Listinou základních práv a svobod. V § 3 předlohy se stanoví věková hranice 15 let ohledně rozhodování o náboženské výchově dětí. Věková hranice stanovená v předloze odpovídá obecnému pohledu na mravní a rozumovou vyspělost dospívajícího člověka. Církve a náboženské společnosti Tato část předlohy upravuje postavení církví a náboženských společností. Vymezuje základní charakteristiku církví a náboženských společností, jejich nezávislost na státních orgánech a práva věřících podílet se na jejich činnosti. Církve a náboženské společnosti mohou vzniknout jen registrací podle tohoto zákona. Církve a náboženské společnosti jsou právnickými osobami a jako takové se mohou vzájemně sdružovat, vytvářet komunity, řády, společnosti a podobná společenství. Zákon zároveň vymezuje základní formy, kterými církve a náboženské společnosti plní své poslání ve společnosti. K § 7, 8, 9 V souladu s obecně závaznými právními předpisy zákon respektuje svobodu církví a náboženských společností ustavovat osoby vykonávající duchovenskou činnost, stejně jako svobodně zaměstnávat učitele náboženství. Stát uznává povinnost mlčenlivosti duchovních církví a náboženských společností podle jejich vnitřních předpisů a obecně závazných právních předpisů. Zákon vychází z nedělitelnosti základních práv a svobod občanů, které musí být respektovány i ve speciálních státních ústavech a zařízeních. Přitom zakotvuje právo církví a náboženských společností v objektech se speciálním režimem poskytovat individuální náboženské úkony. Vstup státních orgánů do objektů církví a náboženských společností není upraven tímto zákonem a řídí se obecně závaznými právními předpisy. K § 10, 11 Tato ustanovení upravují základní povinnosti církví a náboženských společností ve vztahu ke státu a ostatním subjektům Stát uznává jen církve a náboženské společnosti, které jsou registrovány podle tohoto zákona. Část třetí Registrace církví a náboženských společností Tato ustanovení upravují základní formální podmínky registrace, podobné podmínkám vzniku sdružení občanů a blízké úpravám v demokratických zemích Evropy. Republikové obecně závazné právní předpisy stanoví minimální počet podpisů zletilých osob na petiční listině předkládané k registraci. K § 16 - 22 V této části předlohy je upraven vlastní postup registrujícího orgánu, který po provedeném řízení církev nebo náboženskou společnost registruje, jestliže splní formální a věcné předpoklady. V opačném případě registrující orgán rozhodne negativně tak, že registraci odmítne. Toto rozhodnutí je přezkoumatelné soudem. Tím je vyjádřena další ochrana svobod občanů vyznávat náboženskou víru a uplatňovat svobodu svědomí. Přezkoumáním soudem, jako nezávislým orgánem, je zaručena ochrana před administrativním přístupem registrujícího orgánu. Totéž platí v případě, že registrující orgán zruší registraci již existující církve nebo náboženské společnosti. Stejný postup je volen i pro změnu v údajích registrace existující církve nebo náboženské společnosti. Registrující orgán z hlediska zájmu státu vede evidenci všech církví a náboženských společností, včetně těch, které odvozují od nich svou právní subjektivitu, pokud nepodléhají jiné evidenci či registraci. K § 23 Pro řízení o registraci platí správní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak. Ustanovení závěrečná
Návrh zákona vychází z toho, že již existující církve a náboženské společnosti ke dni účinnosti tohoto zákona se pokládají za registrované. Jejich taxativní výčet je v zájmu právní jistoty uveden v příloze. K § 25 Ustanovení vychází též z toho, že některé otázky v působnosti tohoto zákona upravují republikové obecně závazné právní normy. K § 26 Zákonem se zrušují dosavadní diskriminující právní normy, upravující vztahy státu a církví a náboženských společností. Finanční dopad Zákon nezakládá výdaje z federálního rozpočtu. K určitému nárůstu, který nelze odhadnout, může dojít ve výdajích z rozpočtů republik zvýšením počtu duchovních.
Předseda vlády ČSFR:
Místopředseda vlády ČSFR:
|