Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jsou dostupná též na jeho internetových stránkách. Zde uvedená rozhodnutí od roku 1998 jsou z této webové stránky rovněž čerpána (a to k 10.3.2003)

1. Rozhodnutí ve věcech civilních
   • K církevním restitucím a k otázkám církevního majetku:
     • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané dne 29.05.1997, Rc 78/97 3 Cdon 404/96 (publikován v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, č. 10, pod č. 78, str. 219 a násl.). , týkající se restitucí (z. č. 298/1990 Sb.)
     • Rozsudek 20 Cdo 1143/98 (25. května 2000); o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.; (publikováno v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, č. 11, pod č. 119, str. 408 a násl.).
     • Rozsudek 20 Cdo 2044/98 (30. května 2000) o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Rozsudek 20 Cdo 2181/98 (29. června 2000); o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Rozsudek 20 Cdo 1763/98 (27. září 2000); o vydání nemovitosti, k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Usnesení 20 Cdo 961/2000 (31. října 2000); o určení vlastnictví, k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Rozsudek 20 Cdo 2108/98 (30. listopadu 2000); o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Rozsudek 20 Cdo 2131/98 (30. prosince 2000); o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Usnesení 20 Cdo 1022/99 (29. srpna 2001); k exekuci majetku náležejícího církvi;
     • Rozsudek 20 Cdo 28/2000 (28. listopadu 2001); o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Rozsudek 20 Cdo 1276/2000 (13. prosince 2001); o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Rozsudek 20 Cdo 1380/2000 (30. ledna 2002); o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.v vztah k zákonům 229/1991 Sb. a 87/1991 Sb.;
     • Rozsudek 20 Cdo 1314/2001 (30. ledna 2002); o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Rozsudek 20 Cdo 1374/2001 (30. ledna 2002); o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Rozsudek 20 Cdo 1497/2001 (30. ledna 2002); o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Usnesení 20 Cdo 910/2000 (30. ledna 2002); o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Rozsudek 20 Cdo 2303/2000 (28. února 2002); o určení vlastnického práva; otázka právní kontinuity církevních právnických osob (zde otázka řádu Římské unie sv. Voršily);
     • Rozsudek 20 Cdo 556/2001 (29. dubna 2002); o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Rozsudek 20 Cdo 1866/2000 (26. června 2002); k zákonu č. 298/1990 Sb.; - publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek z roku 2003, č. 5, str. 359, Rc 45/2003 a v časopisu Soudní judikatura, r. 2002, č. 8, str. 576, Jc 145/2002
     • Usnesení 20 Cdo 1531/2001 (29. dubna 2002); o určení vlastnictví, k 298/1990 Sb.;
     • Usnesení 20 Cdo 1418/2001 (29. dubna 2002); o určení vlastníctví, 298/1990 Sb.;
     • Rozsudek 20 Cdo 1060/2001 (26. září 2002); o určení vlastnického práva; k 298/1990 Sb. !!!! (uveřejněný v časopise Soudní judikatura, r. 2002, č. 10, pod číslem 186, str. 747 a násl.);
     • Rozsudek 20 Cdo 2015/2001 (31. října 2002); k zákonu č. 298/1990 Sb.; - publikováno v časopisu Soudní judikatura, r. 2002, č. 12, str. 923, Jc 230/2002
     • Usnesení 20 Cdo 394/2002 (28. listopadu 2002); o určení vlastnického práva k movitým věcem; zákon č. 298/1990 Sb.;
     • Rozsudek 20 Cdo 2165/2001 (28. listopadu 2002); o určení vlstnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Usnesení 20 Cdo 780/2002 (30. ledna 2003); o určení vlastnického práva; k zákonu č. 298/1990 Sb.;
     • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1485/2004 (publikované pod č. 136/2005 v časopise Soudní judikatura č. 9/2005, str. 673 nebo pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. 1/2006, str. 40). (298/1990 Sb.): Vlastnictví.Církevní restituce.
     • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2004, sp. zn. 25 Cdo 356/2003 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura, r. 2004, č. 6, pod číslem 111, str. 436 a násl.)
     • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 723/2003 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura, r. 2004, č. 11, pod číslem 210, str. 874 a násl.)(115/1948 Sb.):Soudní přezkum správních aktů. Majetek církví (§1-§6)

       2003

       Rozhodnutí v roce 2003 (ve formátu ZIP, zatím nezpracovaná)

       2004

       Rozhodnutí v roce 2004 (ve formátu ZIP, zatím nezpracovaná)

       2005

       Rozhodnutí v roce 2005 (ve formátu ZIP, zatím nezpracovaná)

       2006

     • Usnesení ze dne 19. ledna 2006, sp. zn. 8 Tdo 1439/2005 (postavení římskokatolické farnosti jako poškozeného v adhezním řízení) (církevní majetek)
     • Rozsudekze dne 14. března 2006, sp. zn. 20 Cdo 2798/2005 (církevní majetek)
     • Rozsudek ze dne 14. března 2006, sp. zn. 20 Cdo 2798/2005 (církevní majetek)
     • Usnesení ze dne 14. března 2006, sp. zn. 20 Cdo 2959/2005 (církevní majetek)
     • Rozsudek ze dne 30. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 282/2006
     • Usnesení ze dne 25. května 2006, sp. zn. 20 Cdo 855/2006 (církevní majetek; souhlas s dispozicí od Státního úřadu pro věci církevní)
     • Usnesení ze dne 29. května 2006, sp. zn. 28 Cdo 1271/2006 (možnost domoci se vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění Židovské náboženské obce a otázka pravomoci soudu v této věci)
     • Rozsudek ze dne 21. června 2006, sp. zn. 20 Cdo 750/2006 (církevní majetek)
     • Usneseníze dne 18. října 2006, sp. zn. 8 Tdo 1271/2006
     • Rozsudek ze dne 14. listopadu 2006, sp. zn. 21 Cdo 2815/2006
     • Rozsudek ze dne 19. prosince 2006, sp. zn. 28 Cdo 3165/2006 (§ 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku; určení neplatnosti nájemní smlouvy)
     • Rozsudek ze dne 19. prosince 2006, sp. zn. 28 Cdo 2890/2006 (církevní majetek)

       2007

     • Rozsudek ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 3318/2006 („spor o katedrálu); ve formátu WORD
     • Rozhodnutí v roce 2007 (ve formátu ZIP, zatím nezpracovaná)
     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. března 2007, sp. zn. 21 Cdo 628/2006 . Odvolání duchovního do funkce jako důvod výpovědi podle § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce a meze soudního přezkumu v řízení o neplatnost takové výpovědi.

     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. 28 Cdo 3342/2007, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8/2008, str. 731, pod č. 80.

       2008

     • Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 702/2007. Ke služebnímu poměru pracovníků v církvích a náboženských společnostech.

     • Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 4648/2008.

     • Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 2521/2008

       2009

     • Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 21 Cdo 39/2008 , publikované v časopise Soudní judikatura č. 8/2009, str. 591, pod č. 110. K „blokačnímu ustanovení“ zákona o půdě.

     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2009, sp. zn. 21 Cdo 1542/2008. Správné obsazení soudu - zachování zákonného soudce.

     • Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2009, č. j. 28 Cdo 271/2009.

       2010

     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2010, č. j. 28 Cdo 1522/2009 (K naléhavému právnímu zájmu na určení vlastnictví při restitucích.)

       2011

     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2011, sp. zn. 30 Cdo 3978/2009 (Předkupní právo státu při prodeji kulturní památky.)

       2012

     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2012, sp. zn. 6 Tdo 1341/2011 (Pohlavní zneužití duchovním při výuce náboženství.)

       2014

     • Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 447/2014.

     • Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2014, sp. zn. 4 Tdo 346/2014-37. Přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.

       2016

     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2016, sp. zn. 28 Cdo 3217/2014.Ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. lze aplikovat i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a probíhající po nabytí účinnosti tohoto zákona, s tím, že právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy, zůstávají zachovány. Podala-li tak registrovaná církev nebo náboženská společnost před účinností zákona č. 428/2012 Sb. žalobu o určení vlastnického práva státu k majetku, jenž původně náležel církvím nebo náboženským společnostem a který byl převeden nebo přešel z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona o půdě, ve znění účinném do 31. 12. 2012, avšak soud o takové žalobě rozhoduje až po účinnosti zákona č. 428/2012 Sb., nemusí jako oprávněná osoba po účinnosti tohoto zákona tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013.

     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2017, sp. zn. 28 Cdo 534/2015. Vznik vlastnického práva k historickému majetku církví před 1. dubnem 1991. Ani ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. (ve znění účinném do 31. prosince 2012) nepůsobí zpětně na právní úkony, jimiž bylo nakládáno s majetkem v něm uvedeným v době před účinností tohoto právního předpisu (před 1. dubnem 1991) a nemohlo proto zamezit nabytí vlastnického práva akciovou společností (založenou podle zákona č. 104/1990 Sb.) k nemovitostem, které do ní vložil stát coby zakladatel jako nepeněžitý vklad před účinností zákona č. 92/1991 Sb., postupem podle § 32 odst. 3 zákona č. 111/1990 Sb.

     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2016, sp. zn. 28 Cdo 5217/2015. Ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012, přechodu věcí, náležejících původně církvím, z majetku státu do majetku krajů dle zákona č. 290/2002 Sb. nebránilo, na čemž nic nemohla změnit ani skutečnost, že kraje posléze nebyly zahrnuty do okruhu povinných osob, obsaženého v § 4 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, jenž nabyl účinnosti k 1. 1. 2013.

     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2016, sp. zn. 28 Cdo 1246/2016. Převod vlastnictví k historickému majetku církví v malé privatizaci. I. Ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 427/1990 Sb. překážku převodu vlastnictví k věcem náležejícím původně církvím v procesu tzv. malé privatizace nezakládalo. Ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012 bránící dispozicím s historickým majetkem církví ve velké privatizaci na dražbu probíhající v režimu zákona č. 427/1990 Sb. nebylo aplikovatelné ani analogicky. II. Bylo by zajisté myslitelné, aby byl převod majetku v malé privatizaci, jenž se odehrál po účinnosti zákona o půdě, vyloučen v důsledku aplikace blokačních ustanovení právě tohoto restitučního předpisu. Ustanovení § 29 zákona o půdě, jež omezovalo nakládání s věcmi, které původně náležely církvím, nezakotvovalo ovšem „generální“ blokační normu, nýbrž se vztahovalo pouze na majetek zemědělský. Uskutečnění dražby nemovitostí, které neměly charakter zemědělského majetku, na základě zákona č. 427/1990 Sb. tak ani § 29 zákona o půdě nepřekážel. III. Smyslem ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. nebylo rozšíření účinků dosavadního omezení nakládání s dotčenými hodnotami založeného § 29 zákona o půdě a § 3 zákona č. 92/1991 Sb., nýbrž toliko překlenutí nedostatku aktivní legitimace církevních právnických osob k podávání žalob na určení vlastnického práva státu k blokovanému majetku, s nímž bylo protiprávně disponováno.

     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2016, sp. zn. 21 Cdo 1320/2015. Výkon funkce pastoračního asistenta, jakožto osoby vykonávající duchovenskou činnost, je zcela jistě „věcí spojenou s vyznáváním víry“, o které si podle § 4 odst. 1 zákona o církvích a náboženských společnostech církev rozhoduje svébytně. Pravomoc obecných soudů ve věci „pracovního poměru“ pastoračního asistenta vykonávajícího duchovenskou činnost tak není dána.

     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. 28 Cdo 4748/2016. I. Ve sporu o určení vlastnického práva státu dle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. je aktivně věcně legitimována oprávněná osoba ve smyslu § 3 zákona č. 428/2012 Sb., a to za předpokladu, že věc, ohledně níž se domáhá požadovaného určení, byla alespoň po část rozhodného období v jejím vlastnictví nebo ve vlastnictví jejího právního předchůdce, naplňujícího taktéž definiční znaky oprávněné osoby. II. Při hodnocení interních poměrů církví a náboženských společností pak nelze ztrácet ze zřetele, že soudní přezkum úkonů příslušných orgánů registrovaných církví a náboženských společností nesmí odporovat ústavně zaručené autonomii církví a náboženských společností ve smyslu článku 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V případě právnické osoby zřízené nebo založené jako součást registrované církve či náboženské společnosti tudíž právní skutečnost, že došlo k jejímu zániku s právním nástupnictvím oprávněné osoby ve smyslu ustanovení § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., osvědčuje sama církev či náboženská společnost s tím, že soudní přezkum věcné správnosti rozhodnutí jejího příslušného orgánu o takovémto opatření je se zřetelem k církevní autonomii vyloučen. V případě právnické osoby, jež součást registrované církve nebo náboženské společnosti netvořila, otázka, zda k jejímu zániku s právním nástupnictvím osoby oprávněné ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 428/2012 Sb. došlo v souladu s příslušnými právními předpisy či nikoliv, naopak soudnímu přezkumu nepochybně podléhá. Pro závěr o tom, zda takovýto právní předchůdce oprávněné osoby naplňoval znaky definované ustanovením § 3 zákona č. 428/2012 Sb. je současně právně významný účel, za nímž byl zřízen nebo založen. Znakem oprávněné osoby dle § 3 písm. c) zákona č. 428/2012 Sb. je totiž okolnost, že byla zřízena nebo založena za účelem podpory činnosti registrované církve nebo náboženské společnosti k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům.

     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2017, sp. zn. 28 Cdo 5143/2017. Lhůta podle § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb. je lhůtou hmotněprávní prekluzivní, jejímž uplynutím právo oprávněné osoby podat návrh na vydání zemědělské nemovitosti u pozemkového úřadu zaniká.

   • K tzv. ostatním otázkám:
     • Rozsudek 28 Cdo 737/2001 (1. června 2001); na ochranu osobnosti (v souvislosti s Náboženskou společností č. unitářů)
     • Usnesení 20 Cdo 1020/99 (29. srpna 2001); výkon rozhodnutí; nesprávně označení církve;
     • Usnesení 29 Odo 217/2001- 58 (18. prosince 2001); o určení neplatnosti příklepu licitátora; týká se církevního majetku
     • Rozsudek 21 Cdo 530/2001 (7. března 2002); o určení neplatnosti závěti; závěť, ze které má dědit církev / náboženská společnost;
     • 29 Odo 413/2002 (5. listopadu 2002); otázky nadačního práva;
     • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2010, sp. zn. 28 Cdo 2082/2010, k právu církve spravovat samostatně své záležitosti).

2. Rozhodnutí ve věcech trestních
   • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 2 Tzn 12/95 [PrRo. 96, 7, 326] ohledně trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 TrZ (vztah k čl. 15 odst. 3 LZPS)
   • Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 6 Tz 144/98 - K trestnosti trestného činu vyhýbání se výkonu vojenské služby spáchaného z náboženského přesvědčení.
   • Rozsudek 3 Tz 44/2001 (21. března 2001)
   • Rozsudek 3 Tz 243/2001 (17. října 2001)
   • Usnesení 5 Tz 163/2001 (18. října 2001)
   • Rozsudek 11 Tz 230/2001 (22. října 2001)
   • Rozsudek 4 Tz 270/2001 (30. října 2001)
   • Usnesení 11 Nd 240/2001 (15. listopadu 2001)
   • Rozsudek 3 Tz 244/2001 (22. listopadu 2001)
   • Rozsudek 7 Tz 291/2001 (6. prosince 2001)
   • Rozsudek 5 Tz 212/2001 (19. prosince 2001)
   • Usnesení 11 Tcu 63/2001 (20. prosince 2001)
   • Rozsudek 4 Tz 9/2002 (27. února 2002)
   • 9 Tz 196/2000
   • 7 Tz 242/2001
   • 7 Tz 241/2001
   • 7 Tdo 878/2002
   • 6 Tz 14/2002
   • 5 Tz 8/2001
   • 5 tz 26/2001
   • 5 Tz 250/2001
   • 5 Tz 197/2000
   • 5 Tz 19/2001
   • 5 Tz 149/2001
   • 4 Tz 96/2002
   • 4 Tz 60/2002
   • 4 Tz 60/2001
   • 4 Tz 44/2002
   • 4 Tz 35/2002
   • 4 Tz 31/2002
   • 4 Tz 29/2002
   • 4 Tz 241/2000
   • 4 Tz 210/2001
   • 4 Tz 161/2001
   • 4 Tz 10/2002
   • 4 Tz 100/2002
   • 3 Tz 82/2001
   • 3 Tz 131/2001
   • 3 Tz 121/2001
   • 15 Tz 47/2002
   • 11 Tz 28/2001
   • 11 Tz 27/2001

   • Rozsudek Nejvyššího soudu ČSFR zo 17.11.1992, Cf 16/92 (publikovaný pod č. 60 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit č. 10 z roku 1992, str. 485). O odůvodněný strach uprchlíka (ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona číslo 498/1990 Sb.) jde např. tehdy, kdyby mu hrozilo po návratu do vlasti trestní řízení pro odchod do emigrace nebo internace z tohoto důvodu, majetkové sankce nebo naprostá nemožnost sehnat jakékoli zaměstnání pro jeho náboženské nebo politické přesvědčení, z důvodu národnosti, rasy, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro uskutečněnou emigraci.

3. Před rokem 1989
   • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.9.1949 (51/1949 Sb.r.tr.) týkající se: I. Dekret exkomunikační II. Duchovní III. Ochrana lidově demokratické republiky IV. Velezrada (katolický duchovní, který uskutečňuje cíle vatikánského exkomunikačního dekretu tím, že odepře udělit příslušníku katolické církve svátost nebo provést náboženský úkon proto, že je členem nebo příznivcem KSČ, je vinen zločinem velezrady podle § 1, odst. 1, písm. c) zák. č. 231/1948 Sb.)

   • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 15.3.1950 (č. 155/1950 Sb.r.tr.), které se týká: Je pokusem o zničení nebo rozvrácení lidově demokratického zřízení a společenské a hospodářské soustavy republiky zaručených ústavou a tedy zločinem velezrady podle § 1 odst. 1 písm. c) zák. č. 231/1948 Sb., jestliže katolický duchovní ve smyslu příkazů církevní hierarchie zakáže přístup do kostela příslušníci katolické církve proto, že sbírá podpisy pro Katolickou akci, a prohlásí vůči ní, že ji proto vylučuje z církve

   • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 25.3.1955 (č. 90/1955 Sb.r.tr.) týkající se: Majetek církevní není majetkem národním

   • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29.12.1958 (č. 7/1959 Sb.r.tr.) týkající se: I. Církevní funkcionář II. Církevní majetek III. Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví IV. Veřejný činitel

   • Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 19.12.1959 (publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. Rc 25, roč. 1959, č. 4, str. 63). ("Ideologicky nevhodný rodič").

   • Rozhodnutí Nejvyššího soudu v Praze ze dne 9. listopadu 1960 sp. zn. 5 To 230/60 (č. 22/1961 Sb.r.tr) K trestní odpovědnosti pachatelů z řad funkcionářů náboženských společností, kteří zneužívají nedostatečné vyspělosti některých občanů v otázkách náboženských, aby se k jejich škodě neoprávněně obohacovali.

   • Stanovisko trestného kolégia Najvyššieho súdu SSR č. TPJ 19/71 ohledně t.č. maření dohledu nad církvemi podle § 178 TZ

   • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 8. března 1971 sp. zn. 3 To 6/71 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí, roč. 1971, č. 8, str. 406) Náklady na bohoslužebné zařízení církevních budov

   • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR publ. ve Sbírce rozhodnutí a stanovisel pod č. 47/1971 (sešit č. 8) k trestněprávní povaze ochrany církevního majetku na toto rozhodnutí navazuje stanovisko Sekretariátu pro věci církevní MK ČSR č.j. 5.345/72-C z 1. března 1972

   • Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 8.3.1971 (č. 54/1971 Sb.r.tr.) týkající se: Církevní majetek (náklady na bohoslužebné zařízení církevních budov hradí podle § 8 zák. č. 218/1949 Sb. popřípadě podle § 22 naříz. č. 219/1949 Sb. stát)

   • Rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR z 28.2.1972, sp. zn. 1 Cz 113/71 (publikované ve Sborníku NS roč. IV, str. 870 a násl.) . Súhlas okresného národného výboru k súdeniu nehnuteľnosti patriacej cirkvi (§ 10 ods. 3 zákona č. 218/1949 Zb.) nenahradzuje súhlas národného výboru potrebný podľa ustanovenia § 490 ods. 2 O.z.

   • Rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR z 23.12.1977, sp. zn. 3 Co 120/77 (publikované ve Sborníku NS roč. IV, str. 1035 a násl.) . Z hľadiska ustanovenia § 47 ods. 3 zákona č. 121/1975 Zb. treba považovať církevný charitatívny domov za zariadenie rovnocenné s ústavom sociálnej starostlivosti.

   • Rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 2. listopadu 1988 sp. zn. 1 Tzf 5/88 (č. 51/1989 Sb.r.tr) Neoprávněný převod majetku v socialistickém vlastnictví do majetku církve bez poskytnutí protihodnoty

     ---

   • Uznesenie Najvyššieho súdu SR z 8. augusta 1994, sp. zn. 3 Sž 25/94 (Publikováno pod č. 90, ve Zbierke rozhodnutí a stanovísk súdov SR, zošit 7, roč. 1994, str. 236) Rozhodnutie orgánu cirkvi - Generálneho biskupského úradu v Bratislave evanjelickej cirkvi a. v, ktorým žalobcovia boli vylúčení z evanjelickej cirkvi a. v na Slovensku, nie je rozhodnutím vydaným v oblasti verejnej správy, ani rozhodnutím správneho orgánu, preto súdnemu preskúmavaniu nepodlieha.