ROZHODNUTÍ A STANOVISKA NEJVYŠŠÍHO SPRÁVNÍHO SOUDU
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. července 2003 sp. zn. 5 A 548/2002, publikovaný pod č. 147 ve Sb. r. NSS č. 3/2004, na str. 265 a násl. K nárokům podle zákonů č. 217/1994 Sb., č. 261/2001 Sb. a č. 39/2000 Sb.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. září 2003 sp. zn. 2 A 1164/2002-OL-21, publikovaný pod č. 203 ve Sb. r. NSS č. 5/2004, na str. 437 a násl. K nárokům podle zákonů č. 261/2001 Sb., č. 217/1994 Sb. a č. 255/1946 Sb.
- Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2004, sp. zn. 5 A 35/2002-29, publikované pod č. 218 ve Sb. r. NSS č. 6/2004, na str. 504 a násl. Ve věci zrušení a likvidace Náboženské matice. (plné znění). Pozn: toto usnesení bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 189/02.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. února 2004, sp. zn. 5 Azs 45/2003. Ze skutečnosti, že při nelegální činnosti se žadatel o azyl dostal do styku s muslimskými skupinami a sám je ateistou, nelze bez dalšího dovozovat pronásledování z důvodu náboženství ve smyslu § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to ani když se žadatel nyní takovýchto skupin obává proto, že by se mu mohly mstít z příčin, jejichž původ leží právě ve spolupráci při nezákonných obchodech.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. září 2004 sp. zn. 5 Azs 202/2004-59 , publikovaný pod č. 422 ve Sb. r. NSS č. 1/2005, na str. 3 a násl. Azyl: důvody pro udělení azylu; islámské právo šarí'a. K § 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. srpna 2004 sp. zn. 4 Azs 152/2004-36, publikovaný pod č. 903 ve Sb. r. NSS č. 7/2006, na str. 656 a násl. Azyl: ověřování pravdivosti tvrzení žadatele o udělení azylu; povědomost žadatele o azyl o náboženství, k němuž se hlásí. K § 19 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. 5 As 25/2005-63, publikovaný pod č. 966 ve Sb. r. NSS č. 11/2006, na str. 968 a násl. Právo zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními; právo ustanovovat duchovní. K § 7 odst. 1 písm. f) a k § 4 odst. 3 zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. (plné znění). Pozn: Ústavní soud stížnost proti tomuto rozhodnutí usnesením ze dne 6. března 2008, sp. zn. II. ÚS 331/06 , odmítl.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. června 2006 sp. zn. 6 Ads 33/2005-52, publikovaný pod č. 1391 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 12/2007, str. 1077 a násl. K nárokům podle zákonů č. 217/1994 Sb., č. 261/2001 Sb. a č. 39/2000 Sb. Veřejné zdravotní pojištění: církve a jejich duchovní jako plátci pojistného. K § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. června 2006 sp. zn. 6 Ads 34/2005-58, nepublikovaný ve Sb. r. NSS. Veřejné zdravotní pojištění: církve a jejich duchovní jako plátci pojistného. K § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. listopadu 2006, č. j. 5 A 35/2002-73 (publikovaný pod č. 1060 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 2/2007, str. 150 až 155) . K právní povaze náboženské matice (viz též předcházející rozhodnutí z 2. února 2004). (znění publikované ve Sbírce – ve formátu *.tif)
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. ledna 2008, č. j. 2 As 54/2007-94, publikovaný pod č. 1556 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 5/2008, str. 459 a násl. K povaze odepření souhlasu České biskupské konference k označení vína uváděného do oběhu slovy „mešní víno“ ve smyslu § 16 odst. 6 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2008, č. j. 2 As 50/2007-101 . Ochranné známky a náboženské symboly.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. února 2008, č. j. 2 As 51/2007-82 . Ochranné známky a náboženské symboly.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. března 2008, č. j. 6 As 45/2006-87 . Patronátní práva a povinnosti dle § 5 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa a jejich vztah k věcným břemenům.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. července 2008, č. j. 2 As 38/2008-55 . K § 29 zákona o půdě.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. prosince 2008, č. j. 1 Azs 86/2008-101. I. Uvádí-li žadatel o mezinárodní ochranu, že byl v zemi původu (v daném případě v Pákistánu) pronásledován náboženskými fanatiky z důvodu, že se nachází v nábožensky smíšeném manželství, pak lze jím tvrzený důvod pronásledování kvalifikovat jako azylově relevantní z hlediska § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Takový žadatel může být na základě konkrétních skutkových okolností považován za osobu mající odůvodněný strach z pronásledování z důvodu náboženství.
II. Rozhodnutí o neudělení azylu odůvodněné nesplněním podmínek stanovených v § 2 odst. 7 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 20. 12. 2007, jen proto, že žadatel nevyužil zákonné možnosti stěžovat si na postup policie v jeho věci, je v rozporu se smyslem tohoto ustanovení. Správní orgán se v kontextu žadatelem tvrzené situace v Pákistánu, v němž dle něj představitelé veřejné moci nejsou ochotni poskytovat ochranu osobám pronásledovaným z náboženských důvodů, a dokonce se na jejich pronásledování často sami podílejí, nemůže toliko odvolat na znění pákistánských zákonů. Výkladem souladným s čl. 6 a čl. 7 odst. 2 směrnice Rady 2004/83/ES lze dovodit povinnost správního orgánu získat si zde dostatečné informace o tom, nakolik je ochrana poskytovaná veřejnými orgány v praxi účinná a zda k ní stěžovatel mohl mít přístup.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. srpna 2009, č. j. 1 As 47/2009-93, publikovaný pod č. 1949 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 11/2009
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. srpna 2009, č. j. 8 As 7/2008-116, publikovaný pod č. 1060 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 12/2009
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. května 2010, č. j. 7 As 23/2010-73 , publikovaný pod č. 2110 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 9/2010
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. prosince 2010, č. j. 9 As 64/2010 - 47, publikovaný pod č. 2400 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 10/2011. Přiznání oprávnění ke zvláštním právům
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. května 2011, č. j. 2 Aps 3/2010 - 112, č. 2350/2011 Sb. NSS; právo na přístup ke školnímu stravování je veřejným subjektivním právem, o němž přísluší rozhodnout řediteli školy nebo školského zařízení dle § 164 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Z toho ovšem ještě nevyplývá, že žák má právní nárok na to, aby mu byla přímo poskytnuta strava jdoucí nad rámec výživových norem a finančních limitů dle vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování. Není přitom porušením ústavním pořádkem garantované svobody vyznání, pokud je žákovi umožněno, aby si stravu, která je v souladu s náboženským vyznáním nebo světonázorem jeho a jeho zákonných zástupců, přinesl s sebou do školy, v době oběda si ji nechal ve školní jídelně ohřát a následně ji zkonzumoval.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2012, č. j. 1 Azs 86/2008-101. I. Je autonomním právem církve uspořádat si samostatně svou vnitřní strukturu a pravidla a je pouze na ní, aby předvídala ekonomické důsledky, které její vnitřní uspořádání může mít. Pohybují-li se církve či jimi zřízené právnické osoby v ekonomickém prostoru „světských“ daňových zákonů, musí respektovat princip rovnosti závazný pro všechny subjekty bez rozdílu jejich právního původu.
II. Vztah mezi hospicem a ústředím církve není členským poměrem ve smyslu § 24 odst. 2 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, který by byl zákonnou podmínkou nebo nezbytnou ekonomickou podmínkou k provozování činnosti, ale prostým začleněním církevní právnické osoby do organizační struktury zřizovatele, přičemž pojmy členství a začlenění do organizační struktury nelze zaměňovat.
III. Příspěvek placený hospicem na činnost ústředí nelze podřadit pod vymezení členských příspěvků coby nákladů ve smyslu § 24 odst. 2 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2013, č. j. 1 As 160/2012 - 41, č. 2812/2013 Sb. NSS; odvolání proti rozhodnutí mateřské školy zřízené registrovanou církví.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2013, č. j. 3 Aps 9/2012 - 29; veřejnosprávní kontrola hospodaření s finančními prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu na platy duchovních včetně pojistného a na provozní náklady. Rozhodnutí o námitkách proti protokolu o provedené kontrole dle § 18 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, není úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, a jde tak o úkon vyloučený ze soudního přezkumu dle § 70 písm. a) soudního řádu správního.
- Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 4 Azs 35/2012 - 68; k zákonu o azylu.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 4 Azs 24/2013 - 34. Volba jazyka řízení ve smyslu § 22 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, nevylučuje předložení důkazních materiálů v jiném jazyce.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 5 Azs 2/2013 - 26. I. (...). II. V souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 9. 2012, Y a Z, C-71/11 a C-99/11, nelze po žadateli o udělení mezinárodní ochrany požadovat, aby předešel svému pronásledování v zemi původu tím, že se vzdá veřejných projevů své víry [čl. 2 písm. c) Směrnice Rady 2004/83/ES].
- Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2014, č. j. 3 A 83/2014-47. Evidenční úkon podle § 15 odst. 3 a 5 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, má povahu úkonu správního orgánu podle části čtvrté správního řádu z roku 2004. Správní orgán namísto vydání formálního správního rozhodnutí postupuje podle § 155 odst. 3 správního řádu z roku 2004 a uvědomí žadatele, že nelze provést evidenční úkon, a uvede důvod, pro který ho nelze provést.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. března 2015, sp. zn. 4 As 27/2015 - 49. Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, ani zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, nelze vyložit způsobem, který by Ministerstvu kultury založil oprávnění během veřejnosprávní kontroly interpretovat vnitrocírkevní předpisy a posuzovat otázky služebního poměru duchovních, včetně jejich řádného ustanovení či dalších požadavků kladených na ně vnitrocírkevními předpisy. Takový postup je nepřípustným zásahem do práva stěžovatelky na církevní autonomii garantovaného článkem 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 4 odst. 3 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, a tudíž i nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. června 2015, č. j. 4 Azs 71/2015-54. Mezinárodní ochrana: pronásledování z důvodu konverze ke křesťanství.
Pro posouzení věrohodnosti tvrzení, že žadatel o mezinárodní ochranu byl pronásledován z důvodu konverze ke křesťanství [§ 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu], by se měl správní orgán zaměřit při výslechu žadatele zejména na: (i) posouzení života žadatele před konverzí, (ii) samotnou konverzi, (iii) zhodnocení konverze žadatelem, (iv) žadatelovu znalost nového náboženství a (v) náboženskou aktivitu žadatele. Závěr opřený výlučně o dílčí mezery ve znalosti křesťanské věrouky zpravidla není dostatečný.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. ledna 2016, č. j. 1 As 272/2015-75. Registrovaná církev zpravidla nebude povinným subjektem podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť u ní v obecné rovině převažují prvky soukromého subjektu. Církev však bude povinna v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím poskytnout informace týkající se jejího výkonu veřejné moci nebo hospodaření s veřejnými prostředky. V takových případech bude třeba církev považovat za povinný subjekt dle uvedeného zákona.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. dubna 2016, č. j. 5 As 65/2015-52. Výuka náboženství na školách.
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. července 2017, č. j. 4 Ads 82/2017-41. Skutečnost, že stěžovatel (řeholník) byl v centralizačním táboře internován po dobu kratší, než 12 měsíců, nebrání tomu, aby mu byl přiznán příplatek k důchodu podle § 29 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích, o který žádá, pokud limitní dobu 12 měsíců přesáhlo jeho omezení na svobodě včetně doby zařazení ve vojenském táboře nucených prací.
Pozn:
Sb. r. NSS = Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydávaná Nejvyšším správním soudem ve spolupráci s nakladatelstvím Wolters Kluwer ČR, a. s.